Z historie Frýdlantského hudebního spolku

           Roku 1920 přichází do Frýdlantu n.Ostr. vojenský hudebník Jan Smýkal, výborný houslista a klarinetista. Spolu s Kotky a Karlem Mazochem zakládá dechovou hudbu OSHČ (Odbočka svazu hudebníků v Čechách). Nakupuje ze svého obchodního podnikání hudební nástroje a noty (měl velkosklad potravin u Wechsberga). V roce 1932 má orchestr již 37 členů. Páteří této hudby se stávají vysloužilí hudebníci vojenských hudeb. Členem jeho hudby byl také talentovaný vojenský hudebník klarinetista, František Holinka, který se pak v roce 1942 stává zakladatelem dechové hudby FERRUM.

           Přichází rok 1954, kdy František Holinka odchází z podniku Ferrum a zároveň zde končí svou kapelnickou činnost, kterou vykonával po dobu 12 let. Talentovaný muzikant však nezůstává nečinným, soustřeďuje kolem sebe hudebníky na dechové nástroje ze širokého okolí a spolu s Janem Smýkalem zakládají v roce 1955 dechový orchestr NORMA (dnes Dechový orchestr Frýdlantského hudebního spolku).

Obsazení dechového orchestru Norma v roce 1955 – 56

kapelník:   František Holinka

klarinety:   Šmíra Milan, Král Vladimír, Skotnira Rudolf, Chasák Adolf
křídlovky:   Blažek František, Milata Jan, Šigut Václav
tenory:   Hujda Alois, Šimčák František
trubky Es:   Smýkal Jan, Adamiš Jindřich
trombony:   Velička František, Kaniok Josef
basy:   Žídek Lubomír, Žídek Karel
bicí:   Lojkásek Oldřich, Lojkásek Jaroslav

           Počátky dechového orchestru byly velice svízelné. Nedostatek kvalitních hráčů, nedostatečné technické a nástrojové vybavení, chyběl notový materiál, nebyly stejnokroje. S tím vším si František Holinka dokázal poradit. Neobešlo se to bez vydatné pomoci Václava Šiguta, který v orchestru působil na poli organizační činnosti. Spolu s nadšením „Holinkových“ muzikantů byly překonány všechny potíže a dechový orchestr se postupně zařadil do kulturního života města Frýdlantu n.Ostr. a jeho okolí.

           Od svého počátku orchestr zkoušel v hostinci „Na Lapáči“, který patřil podniku Norma. Po jeho vyhoření, roku 1963 se zkoušky přesunuly do kulturní místnosti podniku. Bylo zásluhou Zdeňka Fišera, tehdejšího ředitele JKS, že v sedmdesátých letech mohla kapela zkoušet v Janáčkově síni. Bylo tomu tak až do její rekonstrukce. Odtud se orchestr přesunul do koncertního sálu ZUŠ.

           Od založení až do roku 1985 stál v čele dechového orchestru František Holinka. Ve svých 74 letech předává taktovku a funkci šéfdirigenta Karlu Žídkovi, absolventu vojenské hudební školy, který ve Frýdlantu n.O. působil jako učitel na ZUŠ. V osobě Karla Žídka získal orchestr klidného rozvažného dirigenta, který kapelu cílevědomě vedl k vyšší umělecké úrovni. V čele souboru stál do roku 1988, kdy na jeho místo nastupuje Rudolf Poláček, zkušený a dobrý lidový muzikant. Za jeho působení orchestr výrazně rozšířil koncertní a zájezdovou činnost. Položil základ dnes tak známých a navštěvovaných „Vánočních koncertů“. Včele našeho seskupení stál až do svého skonu roku 1995. Je obrovskou zásluhou Karla Žídka, že v situaci po úmrtí R.Poláčka nenechal orchestr rozpadnout a nastoupil na místo šéfdirigenta.

           U dechového orchestru působí do roku 2004, kdy odchází a taktovky se ujímá Vladimír Kolínko, zkušený vojenský hudebník.S šéfdirigentem Vladimírem Kolínkem oslavil orchestr padesátileté jubileum od svého založení. Jeho působení u orchestru však bylo krátké. Vážné onemocnění a náhlý skon mu zabránily v další práci s orchestrem. Byly to nelehké časy, přesto vedení orchestru našlo dalšího dirigenta v osobě Antonína Horáčka, který se v roce 2006 ujímá taktovky. Pod jeho vedením orchestr absolvuje mnohé úspěšné koncerty.

           S rokem 2008 přichází do orchestru na dirigentské místo Josef Vráblík. Orchestr silně mění svůj repertoár i způsob práce s muzikanty je zcela jiný. Výsledkem této kvalitativní změny je vydání vlastního cd „Ohlednutí“, které rekapituluje 55 let trvání dechového orchestru. S šéfdirigentem Josefem Vráblíkem jsme se ocitli v současnosti orchestru.

           Sedmdesát let historie orchestru nás nutí k zamyšlení. Kolik zasedlo v jeho řadách hudebníků, kolik talentů se podílelo na jeho růstu. Asi to dnes už nikdo nespočítá. Jedno je však jisté, všichni se snažili přispět dle svých schopností k vyšší umělecké úrovni hudebního tělesa a naplnit tak „poslání muzikanta“. Tím posláním je rozdávat radost, radost z prožitku jaký přináší hudba.

           Dle knihy Aloise Hrba "Frýdlantský hudební spolek - Historie a jeho současnost" volně sestavil Jaroslav Šigut